ZA OKNY JSOU SUDETY (Wiener Egon)

ZA OKNY JSOU SUDETY

Autor: Wiener Egon 

.... a zde je malá upoutávka od autora:

V letech 1945 až 1948 dochází ve zhruba jedné třetině Čech k obměně dvou až dvou a půl milionu obyvatel takzvaných Sudet, tehdy už zakázaného názvu našeho pohraničí.

Odešlo na 2 miliony našich německých spoluobčanů a nově příchozím dosídlencům nastává jeden z hlavních úkolů - obnovení republiky. Výzva budovat pohraničí, jako zemi zaslíbenou, kde na příchozí čeká vše. Práce, byt, štěstí. Stačí jen přijít a vzít si to. A do toho jsme přišli my, děti, které se tu už narodily, i které si dosídlenci přivezli sebou z vnitrozemí.

Domů, do kraje, se vrátilo na půl milionu těch, co zde nevydrželi. Rub a líc, každodenní realita všedního dne našich rodičů byla neúprosná. Často nepomohl nájem nižší o 15% v konfiskovaných domech. Vázlo zásobování, doprava do zaměstnání. Lidé přebírali konfiskovaný majetek, ale často bez citu pro vlastnictví, jaký k němu měli bývalí majitelé a pak, jak jsem se už zmínil, byli jsme tu my, mladí, kteří si chtěli rovněž vydobýt své místo v sudetských lesích, na loukách, v opuštěných chalupách, v ulicích nám naprosto cizích měst.

Mnohé sehrálo naše mládí, naše hry, dospívání, škola, studia, vojenská služba, mezilidské vztahy, zakládání rodin a nakonec vztah k těm, co byly vysídleni a začínali se vracet, každodenní styk s těmi, co zde dříve žili. Naši rodiče byli Internacionální – Češi, Němci, Židé, Poláci, Romové, Ukrajinci, Rusové, Maďaři, Jugoslávci - a všichni nás vychovávali v živých tradicích tak, jak nejlépe uměli.

Dnes je nám kolem sedmdesáti let a bilancujeme, já ve svých knížkách. Mou snahou je připomenout pamětníkům naše poválečné začátky, romantiku a často i snahu cosi revidovat, Jsme generací, která boj o Sudety - české pohraničí - završila studiem na zdejších školách, která se zde vyučila a uplatnila své schopnosti, dala život dalším generacím obyvatel, která žijí zde v Sudetech.

Na příkladu i mé rodiny, mých blízkých a známých jsem se snažil přiblížit čtenáři léta, která byla úžasná, ale žel i ta, která pohřbila spoustu nápadů a snů, léta chudší i bohatá. Léta, kdy se z kluka stává mladý muž a je jenom na něm, rozhodnout se, kam patří a kudy půjde za svým cílem. Mé nadšení pro studium dějin, literatury a umění se stalo mým koníčkem, nepovoláním, koníčkem na celý život.

A tak dnes v mých literárních pokusech najdete historické příběhy, vzpomínky na mé blízké malíře (Komárka, Lieslera a jiné) i kdy a kde za posledních padesát let hořelo či byla velká voda. Měl jsem neopakovatelný motiv, o který jsem mohl svou prózu opřít. V mé rodině jsem popravdě našel a nacházím pochopení a podporu. Je česko – německo – židovská a vzpomínky jejích příslušníků mi daly nepřeberné množství podnětů ke psaní. 

Už to, že žijeme v českém pohraničí, v Sudetech, je motivační a inspirující. Drsný kraj nedal nikomu nic zadarmo, každý musel obětovat kousek iluze, svého snu o snadném zbohatnutí, velké kariéře. Přesto, a snad i proto, je kolem nás dnes tolik solitérů, mistrů svého oboru. A snad se i naše děti posléze stanou pokračovateli v tom, co se podařilo nám. Prožít svůj sen právě zde, v krajině plné zázraků, kterou vidím, když pohlédnu z domu ven. Za okny jsou Sudety.

Egon Wiener

KRÁSNÁ ČTENÁŘKA ... nejen antikvariát

krasnactenarka.cz

pohlednice - knihy - grafické listy