Úvod » Knihy EGONA WIENERA » ZAPOMNĚNKY (Wiener Egon)
Název: | ZAPOMNĚNKY | ||
Autor: | Wiener Egon | ||
Fotografie: | Reprodukce obrazů, kreseb nebo pohlednic | ||
Nakladatelství: | Vega-L, Nymburk | ||
Rok vydání: | 2015 | ||
Typ vazby: | Vázaná, tvrdé desky | ||
Počet stran: | 203 | ||
Rozměry (mm): | 250 x 170 | ||
Jazyk: | Český | ||
Typ tisku: | Kniha |
ZAPOMNĚNKY
Autor: Wiener Egon
Slovo ke knize napsal Arnošt Goldflam
.... a zde je malá upoutávka od autora:
Proč a na co zapomenout?
Co se má vrátit a na co jen vzpomínat? Kupředu levá, zpátky ni krok? Nebuďme slaboši a hledejme i v minulosti. Poznávejme, co bylo, protože pak to zlé se nám vyhne. Nevylévejme se špinavou vodou z vaničky i dítě. Ne vše bylo dříve krásné, ne vše, čeho se dožijí naše děti a vnuci bude to, co si přáli.
Učme se a poznávejme. Pokud se to nepodaří pak, jak se říká: Budeme objevovat Ameriku. Vzpomínejme i přes „odpor“ dětí a snažme se, aby ti, co jsou dnes tak chytří, nesahali znova a znova na rozpálená kamna. Ať se poučí. Zapomínáme často. Ať je to aspoň vyrovnané, ať mluví obě strany. Není se za co stydět. Naši dědové a babičky nebyli žádní hlupáci. Nejen, že nám dali život, ale dali nám vyrůst, a nechali nás ověřit si školní vědomosti v praxi. Ne vždy jsme jim stačili za to poděkovat.
Naše děti, vnuci, pravnuci mají, takříkajíc stále dost času. Jednou přijdou, rád bych tomu věřil a řeknou: Táto, mámo, mám starosti a málo času a dohodněme se. Aspoň jednou v týdnu, jedno odpoledne mi věnuj, ať si tě pamatuju, až se na tebe vnučky a vnuci budou ptát. A protože vím, že to takhle nefunguje, přál bych si, ale i Vám, abychom našli cestu k dětem i přes recepty na něco dobrého k jídlu, k něčemu, co dětem připomene mládí rodičů a prarodičů. Není to snadné.
Zapomměnky, kniha, kterou jste právě otevřeli, se snaží o něco podobného. Připomenout si, co se stalo i Vám, na co jsme si sami sáhli a co nás popálilo, čemu jsme se smáli, co nás bolelo. Že jsme i my byli mladí, a že ne všechno se nám povedlo. Nebývá pokaždé posvícení. Ale bývala i tancovačka, dobré obědy, radosti z dobré práce, co zůstala za námi. Je toho víc, na co můžeme být pyšní, něco, co naši dobu posouvá tam, kam patří.
Někdy jsme byli uspěchaní, často netrpěliví, ale co bylo hlavní, nezůstali jsme nikomu nic dlužní a neměli jsme dluhy. A tak nějak je to se vším. Nemít dluhy k dětem, ke společnosti. Vědět, na co dosáhneme, a možná se i uskromnit tak, aby v nás děti měly svůj vzor aspoň v něčem. Aby se nám podobaly, daly nám pocítit, že nás potřebují. Pokud ano, pak se svět vrací do správných kolejí….
Přeji Vám pěkné počtení
Váš Egon Wiener
KRÁSNÁ ČTENÁŘKA ... nejen antikvariát
pohlednice - knihy - grafické listy